Adolf Lachman v Mechoparku (výstava)

ADOLF LACHMAN

V MECHOPARKU

Mechaničtí veteráni zaparkovaní na různých místech v libozvučné české kotlině vyvolávají dojem zlatého věku. Jak by to vypadalo, kdyby představy Julese Vernea o budoucnosti ožily? Slovo robot vymysleli Karel a Josef Čapkovi. My dnes používáme už jen krátké bot, a z něho Adolf Lachman stvořil mechanického bota – mechobota a řadu parobotů, od slova paryba, ale možná také pára. A kde žijí? V Mechoparku.

Adolf Lachman se narodil v Pardubicích, přestože byl městské dítě, nikdy neměl daleko na Kuňku ke starobylému hradu, do lesa a překvapivě také do vojenského prostoru a ke hřbitovu. V jeho práci se spojuje to, co považujeme za protiklady, technologie města budoucnosti se zájmem o ekologicky a morálně čistou, člověkem neporušenou přírodu. A to je velmi romantická představa. Vždyť také Mechobot pod Řípem přistál, aby pozdravil Karla Hynka Máchu, Verneova o pár let staršího současníka.

Adolf Lachman kreslí a maluje počítačem, zkušenost tradiční kresby tužkou a malby olejovými barvami dodává jeho vizím živost, přirozenost a jakousi hřejivou emotivní sympatii. Oldschooloví plechoví vysloužilci jsou jednoznačně živí, o tom není pochyb. Jsou rozvážní, smutní, opuštění, nabití energií a plni svého poslání. Vidíme, že už něco zažili, prošli nástrahami, obrostli mechem, zrezli, ale stále jsou tady, připraveni fungovat. Z kresby září osobnost opancéřované Hrdličky, divokého Grulišáka, který je spíš vlk než králík, a trochu připomíná Wolverina. Unavený bot odpočívající na louce do české krajiny přirozeně patří, na rozdíl od nezodpovědného chlapíka na čtyřkolce, který právě vzbudil a rozzlobil ducha hor, Krakonoše. Představa ZOO koroze a mechu, ohrazeného parku, utajené zahrady, kde žijí bytosti mechanického původu s duší, je lákavá představa pro každého, kdo nepřestal snít o hvězdách, kosmických lodích a přátelských robotech, kyborzích a jiné havěti.

Adolf Lachman se narodil v Pardubicích v roce 1977, vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a Akademii výtvarných umění, ateliér klasických malířských technik Zdeňka Berana, kde dovedl svou schopnost kreslit a používat malířské prostředky k vysokému stupni dokonalosti. Už v té době se věnoval také tvorbě objektů a počítačové grafice. V současnosti pracuje jako grafik počítačových her, od roku 2008 je členem herního nezávislého vývojového týmu Amanita Design, podílel se na vývoji her Machinarium a Samorost 3. Je členem Sboru pro záchranu hradu Lanšperka. Společně s kolegy z akademie do nedávna hrával v kapele Rowná záda, svou hudbu charakterizuje jako kakofonický eko-psycho-jazz nebo etno punk. Za počítačové hry a komiksy získal řadu ocenění.

Facebook - událost