Erbovní pověst

Erbovní pověst města Heřmanův Městec

Takřka ke všem znakům váží se erbovní pověsti, které jsou nejkrásnější kapitolou heraldiky, úzce související s rodopisy či s nějakými událostmi. K našemu městu se váží dokonce dvě erbovní pověsti a několik náhledů historiků na jeho založení. Nejstarší pověst zaznamenal jako první náš rodák básník Rudolf Pokorný.

"Kdysi za dávných dob žil na tvrzi Mrdické, mezi nynějším městem a Klešicemi, vladyka Heřman se svou manželkou. Žili v míru a pokoji a prosili Boha, aby se jim narodila děcka. Bůh vyslyšel jejich prosby bohatě, narodilo se jim celkem dvanáct synů. Když rodiče zemřeli, nevěděli synové bujností, kudy kam.Stali se pány celé krajiny a  vystavěli si městečko Heřmanův Městec. Spořádaný život se jim znechutila tak po vzoru okolních vladyků a pána na Lichtemburku počali ve zdejším kraji loupit. Přepadali zámožné cestující a kupce. Když již míra přetekla, rozhodl se král učinit přítrž jejich řádění. Vyslal vojsko, které město oblehlo a sevřelo. Byli totiž Heřmani pokládáni za největší škůdce krajiny. Obleželí bratři poslali sousedům stejného ražení zprávu a žádost o pomoc. Po potoku poslali lupen lekna jako znamení, že pánům již "voda do huby teče". Poněvadž sousedé nebyli lepší než oni a báli se, aby na ně též nedošlo,přitáhli jim na pomoc a společnými silami královo vojsko zdeptali. Na památku pak Heřmani přijali do znaku svého list lekna a to na znamení, že z lekna pošlo královo leknutí. Tento erb dostalo i jejich město a má jej dodnes.

Poněvadž bratři dobře tušili, že král to tak nenechá, vystavěli si rychle pro větší bezpečnost více tvrzí a  Kosteleckou spojili s tvrzí Mrdickou podzemní chodbou. Potom začali řádit ještě více, než dosud. Tu vyslal král vojsko znovu. Tentokráte však vojsko nejprve pokořilo sousedy Mrdické a teprve potom přitrhlo k městu. Tehdy nemohli Heřmani sami dlouho vzdorovati. Vojsko dobylo město a rytíři prchali pod-zemní chodbou do tvrze Kostelecké.

Mezitím však vojsko dobylo i tuto tvrz a v chodbě odbojné rytíře zaskočilo. Všichni Heřmané byli prý pobiti. Na místě, kde v Kostelci stávala tvrz, dal král vystavěti kostelík. Sotva však kostelík dostavěn, objevilo se na epištolní stěně presbytéře všech dvanácte Heřmanů v plné zbroji s leknem na štítech a modlící se, obrácených k oltáři. Nedošli prý věčného pokoje a nyní se tu za trest musí káti. Ještě dnes Ize jich tu spatřiti devět. Třem prý již bylo odpuštěno. Jednou sice tu fresku zabílili, ale Heřmani objevili sena stěně zakrátko znovu, a tak je prý z kostelíka mimo vůli boží nic nezapudí."

Potud pověst. Od nejstaršího zaznamenání převzali pověst mnozí historikové. Tato pak v jejich podáních se liší v některých detailech. Někdy psáno, že lekno posláno sousedům po poslu, že kostelík sv. Petra a Pavla postavil vůdce vítězného královského vojska, že město založeno již před neblahou působností bratří.Většina podání se nevztahuje k přesnějšímu období, pouze někdy se činí zmínky o přátelství krále s otcem loupeživých synů a to od událostí u Milána.

Proplétá se zde několik událostí, které prozrazují jakési historické pozadí, upřesnění však provést nelze. V historii neznáme žádný podobný příběh, neznáme ani tolik bratří v rodu vladyků z Mrdic. Víme ale, že první známý Heřman z r. 1325 měl skutečné více synů, nevíme však s jistotou kolik. Víme, že on a snad i jeho předkové byli povahy dosti prudké a pro škody způsobené jiným pánům bývali voláni k soudům. Rovněž víme, že podzemní chodba není smyšlenkou. Dochovala se zpráva o propadnutí části výkopu hrobu na kosteleckém hřbitově. Naproti tomu víme, že freska Heřmanů v kostelíku pochází asi z poloviny 16. stol. a že pod ní jsou fresky daleko starší.