Divadelní soubor Heřman

Divadelní soubor Heřman, z.s.

První ochotnický divadelní spolek v Heřmanově Městci vznikl v roce 1848, za jeho zakladatele je považován MUDr. Vojtěch Buchar, majitel léčebného ústavu na náměstí. Bylo však odehráno jen několik představení a pak činnost spolku utichla až do roku 1860. V září toho roku dr. Buchar činnost ochotníků opět obnovil. 9. září 1860 se spolek dočkal nadšené reakce publika za provedení hry Jeden z nás se musí ženit. Spolek byl velmi aktivní, jeho pět členů pod vedením Dr. Josefa Plavce se zúčastnilo i slavnostního položení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze. V roce 1869 obdržel spolek schválené stanovy, název Klicpera a prapor. Spolek se však záhy rozpadl a jeho členové se stali v r. 1883 základem ochotnického sdružení Heřman, které působí dodnes.

Ochotnický spolek Heřman má za sebou bohatou historii, k jejímž vrcholům patří období mezi první a druhou světovou válkou, kdy dr. Josef Plavec provedl ve spolupráci s dalšími městeckými spolky dokonce několik Smetanových oper. Činnost se bohatě rozvíjela i po druhé světové válce, kdy se soubor pod vedením režiséra Josefa Nekvindy dostal nejen do povědomí okresu, ale i kraje. V letech 1964 – 1967 činnost spolku vlivem nálady ve společnosti utichla a spolek fungoval jen jako recitační klub pod hlavičkou Jednotného klubu pracujících. 

Změna nastala v roce 1967, kdy byla do čela souboru zvolena Zuzana Nasková, pod jejímž vedením soubor opět vzkvétal. Heřman se začal pravidelně umísťovat na předních místech v okresních i krajských soutěžích. Po boku neúnavné Zuzany Naskové pracovali Marcela Baxová, Jaroslava Koukalová, Vlasta Fidrová, Jana Urválková, Karel Havlík, Josef Černovský, Ladislav Dryják, Josef Franc a další. Uvedeno bylo mnoho her – Pygmalion, Helenka je ráda, Smrt na samotě, Lucerna, Oblázek na břehu mořském, Charleyova teta, Fidlovačka, Noc na Karlštejně. V osmdesátých letech byl založen také recitační klub, soubor mladých Heřmánek a dětský recitační a dramatický kroužek Heřmaňáček, který pod vedením manželů Řezáčových slavil řadu úspěchů i v celonárodním měřítku (účast na několika národních přehlídkách v Mělníku a v Ústí nad Orlicí).

Velmi úspěšná práce souboru Heřman byla korunována účastí souboru na divadelním festivalu Jiráskův Hronov v roce 1989 s pohádkou Jana Wericha Fimfárum v úpravě Michala Dziedzinského a Pavla Vindušky. Po úspěchu Fimfára soubor určitou dobu zápasil s nedostatkem členů, ale později přišli odchovanci dětského souboru Heřmaňáček, kteří chtěli hrát divadlo. Při práci na Dostálových Výtečnících vytvořili skvělý kolektiv, který se věnoval divadelní činnosti řadu let. V první polovině devadesátých let vykrystalizoval nový soubor v divadelních představeních Trumf od Ivana Andrejeviče Krylova a v další Werichově pohádce Tři sestry a jeden prsten.

Činnost souboru byla nečekaně přerušena smrtí Zuzany Naskové 2. listopadu 1995. V její osobě odešla výborná herečka, režisérka, organizátorka a hlavně dobrá duše a hybná síla, která podporovala život Heřmanu. Soubor se však rozhodl pokračovat a pod vedením Michala Dziedzinského a Josefa Řezáče se uskutečnily plány, které Zuzana Nasková již bohužel nestihla.

Mezi nejúspěšnější inscenace souboru patřila pohádková hra Vodník Mařenka (1996), Vítr ve větvích sasafrasu (1997), Léčba neklidem (1999) a vyvrcholením činnosti tohoto období byla úprava divadelní hry Jevgenije Švarce Drak (2001), se kterou soubor v roce 2002 úspěšně vystoupil na divadelní přehlídce v Červeném Kostelci, odkud si členové odvezli několik ocenění.

Poté došlo k odchodu mladší části souboru, jelikož mladí herci odjížděli na vysoké školy, vdávali se a přiváděli na svět děti. Manželé Řezáčovi pak nastudovali pod vedením Michala Dziedzinského v roce 2003 vlastní dramatizaci povídky Marka Twaina Blesky paní McWilliamsové, kterou předvedli v rámci oslav 120. výročí DS Heřman. I za tuto jednoaktovku si z divadelních přehlídek přivezli nejednu cenu.

V roce 2005 se soubor sešel v sestavě z přelomu tisíciletí a uvedl již jednou nastudovanou hru Trumf, tentokrát ale v novém pojetí. Tím však práce souboru téměř ustala a činnost vyvíjeli pouze manželé Řezáčovi s dcerou Janou a Michalem Dziedzinským. V roce 2008 se jim podařilo nazkoušet pohádkovou hru na motivy Jana Vodňanského Něco z Jana vytvoříme … možná i pohádku, s níž potom úspěšně vystoupili na krajských přehlídkách v Brněnci a v Havlíčkově Brodě, odkud postoupili na národní přehlídku v Rakovníku na podzim 2009.

V roce 2010 se u Řezáčových objevili dva mladí zájemci o ochotnické divadlo – Patrik Bursa a Zdeněk Polanský. Slovo dalo slovo, kamarád pozval kamaráda a kolem jádra tvořeného manželi Řezáčovými, jejich dcerou Janou Čurdovou a Michalem Dziedzinským se objevili noví nadšenci – Pepa Jodas, Michal Beran, Kateřina Bínová, Kamila Junová, Václav Votoupal a Klára Dvořáková. V tomto složení soubor 18. června 2011 uvedl v sokolovně premiéru vlastní dramatizace povídek Miloslava Švandrlíka Libra špiritusu, možná spíš Spiritus libri aneb Vše je otázka priorit. Klára Dvořáková odjela do zahraničí, ale její roli převzala Alena Zlatníková z Pardubic. S takto pozměněným obsazením předvedl soubor tuto hru v dubnu 2012 na divadelní přehlídce v Brněnci, odkud byl doporučen na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou v říjnu 2012.

3. března 2012 DS Heřman vystoupil v městeckém kině s krátkou komediální povídkou Strašlivá zkáza rodiny průvodce po sopce aneb Spravedlivá odplata lehkomyslným labužníkům.

Další premiérou byla 2. listopadu 2013 opět vlastní dramatizace prozaického textu – autorkou byla Kamila Junová - tentokrát se jednalo o povídky Antona Pavloviče Čechova pod názvem Utopenec. S tímto představením DS Heřman opět vystoupil na divadelní přehlídce v Brněnci na jaře 2014.

V roce 2015 připravil DS Heřman divadelní představení Není rodák jako rodák, inspirované dějinami Heřmanova Městce, s nímž vystoupil v rámci oslav 690. výročí první zmínky o Heřmanově Městci na podzim 2015.