Navigace

Obsah

Židovská škola a synagoga

cedulka

Prostory synagogy a výstavní prostory Židovského dvojdomku je možné pronajmout pro výstavní či kulturní účely - více informací ZDE.


V listopadu r. 2001 byly v Heřmanově Městci stlavnostně otevřeny a veřejnosti ke kulturním účelům předány zrekonstruované budovy bývalé synagogy a bývalé židovské školy. Neuvěřitelně zchátralé objekty byly uvedeny do své původní umělecké podoby a jsou připraveny sloužit novému poslání. Účelem tohoto článku je připomenout dávnou a nedávnou minulost objektů i výsledky investiční, občanské i restaurátorské činnosti, která vedla k jejich záchraně a obnově.

Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Koncem 16. stol. zde byla zcela jistě již dosti početná židovská obec. Vzácnou památkou na tradiční způsob vyřizování posledních věcí člověka, který přetrval až do zániku obce, je opis textu stanov pohřebního bratrstva chevra kadiša - pocházejících z r. 1643. Židovský hřbitov značného stáří je dokumentován k r. 1667, kdy došlo ke koupi pozemku pro jeho rozšíření. V r. 1686 povolal tehdejší majitel panství Ferdinand Leopold špork Židy k osídlení opuštěných domů po obětech morové epidemie z r. 1680. Počet židovského obyvatelstva pak neustále stoupal až do poloviny 19. stol., kdyzde žilo 721 Židů. Poté nastal obrat a do r. 1930 klesl jejich počet na 54.

Stejně jako jinde ve světě žili i zde Židé v nerovnoprávném společenském a hospodářském postavení. Občanskou rovnoprávnost jim přineslo až 19. stol. Ale soužití s místním obyvatelstvem bylo klidné a nikdy nebylo poskvrněno hromadným násilím nebo pogromem. V různých dobách se těšili místní Židé přízni své vrchnosti.

Pět století života židovského obyvatelstva na území Heřmanova Městce a okolí bylo násilně přerušeno německou nacistickou okupací v r. 1939. V r. 1942 byli židovští obyvatelé deportováni do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, kde většina z nich zahynula.

Budova synagogy a židovské školy

Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i budovu. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů byla podle ústního podání v dnešní Pokorného (Kostelecké) ulici, kde měli Židé svá původní obydlí. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy (Židovské) ulice. Tam si také se svolením tehdejšího majitele panství generála Jana Karla Šporka zřídili svou novou modlitebnu. Ta stála na jižním okraji Židovské ulice v místech, kde se dnes říká Na Haldech. Hleděla směrem k náměstí ke křesťanskému kostelu. Z toho důvodu musela být podle pozdějších nařízení přemístěna hlouběji do židovského města. V r. 1760 tam byla postavena barokní synagoga, přímá předchůdkyně dnešní budovy. Majitelem panství byl v té době pravnuk generála Šporka, hrabě Jan Václav Špork. Stará barokní synagoga byla od základů přestavěna do nynější novorománské budovy v r. 1870. Projektantem i stavitelem byl známý východočeský architekt a restaurátor František Schmoranz. Stavební náklady činily 15051 zlatých.

Přilehlá jednoposchoďová budova bývalé židovské školy byla vystavěna v r. 1862 nákladem 6 tis. zlatých.

Slavnostního otevření školní budovy se zúčastnili také katoličtí duchovní, purkmistr s městskou radou, učitelský sbor české školy, ředitel velkostatku a mnoho jiných předních občanů. Škola v ní působila až do svého zrušení v r. 1909. Za 1. světové války zde byla dočasně zřízena škola pro děti válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Budova Byla také úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni 1. poschodí byla spojena krytou balkonovou chodbou s galerií synagogy.

Osudy budov synagogy a židovské školy v letech 1939 - 1989

K tragickému zvratu v půltisíciletém vývoji židovské obce v Heřmanově Městci došlo za německé nacistické okupace. Náboženské obředy byly zakázány. Vybavení synagogy bylo odesláno do centrálního židovského muzea v Praze. Co zde zbylo, podléhalo postupně zkáze a devastaci. Budova synagogy sloužila nějaký čas jako skladiště německé armády. Ze štítu synagogy byly odtstraněny desky desatera.

Po 2. světové válce se z koncentračních táborů vrátily do Heřmanova Městce jen dvě ženy a židovská komunita zde prakticky zanikla. Synagoga již nemohla sloužit svému původnímu určení. V r. 1947 koupila oba objekty od pražské židovské obce Českobratská církev evangelická. Byl vypracován plán přestavby synagogy na křesťanský kostel. Vzhledem k událostem r. 1948 již nedošlo k jeho realizaci. Budova bývalé židovské školy pak po nákladné úpravě sloužila 37 let jako modlitebna a byt duchovního českobratrské evangelické církve. V synagoze se vystřídala skladiště různých institucí.

Protože se budovy nalézaly v oblasti předpokládané výstavby školského zařízení, město je v r. 1986 vykoupilo. Evangelická obec získala od města náhradní objekt v Zahradní ulici.

Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v r. 1952 zbourána. Omítka opadávala, ornamentální výzdoba interiéru byla silně poškozena, vitrážová okna rozbita, podlaha vytrhána, dveře zničeny. Krovy i krytina chátraly. Záchrana po r. 1989 přišla téměř na poslední chvíli.

Úsilí o záchranu po r. 1989

Po r. 1989 se město ujalo iniciativy při záchraně a rekonstrukci místních památek. Zároveň zde začala aktivně působit Společnost ochránců židovské kultury. V r. 1991 byla synagoga, budova bývalé židovské školy, přilehlý dvojdomek a židovský hřbitov zapsány do seznamu státních kulturních památek. Starý židovský hřbitov, patřící pražské židovské obci byl upraven a do důstojného stavu uveden péčí místních ochránců židovské kultury za vydatné brigádnické pomoci skautů s finanční podporou majitele. Dvojdomek, připomínající bývalou droubnou zástavbu v židovském městě, byl zrekonstruován městem za pomoci státní dotace. Tento článek se však dále zabývá jen rekonstrukcí synagogy a židovské školy.

V r. 1995 byl vypracován Program regenerace městské památkové zóny, jehož součástí je i obnova židovské části města. Následně začala projektová kancelář Ing. Miloslava Jelínka z Chrudimě ve spolupráci s architektem Ing. Dušanem Vrškem zpracovávat jednotlivé etapy rekonstrukce židovské školy i synagogy. Investorem prací bylo město Heřmanův Městec s finanční podporou státu v programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Prvé etapy prací prováděla a. s. Stavby a montáže Pardubice. Generálním dodavatelem rekonstrukčních prací se potom stala s. r. o. Ambiente, Heřmanův Městec, reprezentována generálním ředitelem Mgr. Ivo Kvítkem. Závěrečné etapy rekonstrukcí obou budov skončily 30. 10. 2001. stavební dozor vykonával Ing. Vladimír Růžička, vedoucí odboru investic a správy majetku města.

Restaurátorské práce prováděli dále uvedení restaurátoři:

  • nástěnné a nástropní malby synagogy: mal. Jan Měšťan, Mgr. Josef Novotný, Petr Novotný
  • vitrážní výplň oken: Vítězslav Zilvar, restaurátor
  • litinové sloupy a konzoly galerie: Milan Pospíchal, restaurátor
  • dřevěné části synagogy: v působnosti Památkového ústavu v Pardubicích Mgr. Jindřich Plotica, akademický sochař a restaurátor a PhDr. Ivo Helan, restaurátor

Město v době přípravy a realizace obnovy a záchrany těchto objektů reprezentovali starostové Václav Dostál a JUDr. Miloslav Výborný. Představitelem Společnosti ochránců židovské kultury byl p. Ladislav Mareš. Účastníky záchrany a obnovy těchto významných kulturních památek bylo Ministerstvo kultury ČR, Památkový ústav Pardubice a referát kultury Okresního úřadu Chrudim.

Vykonané práce

V letech 1997 - 98 byla opravena střecha synagogy a byly provedeny venkovní omítky.

V rámci rekonstrukce židovské školy , která byla zahájena v r. 1999, byly vyměněny krovy, krytina a stropní konstrukce. V r. 2000 byly nově omítnuty vnější a vnitřní stěny, provedeny opravy a úpravay podlah a instalována nová okna a dveře. Dále bylo vybudováno plynové topení, nové sociální zařízení a instalováno zabezpečovací zařízení. Půdní nástavbou byly získány další prostory. Etapa byla ukončena v r. 2001.

Rekonstrukce synagogy dále probíhala i v r. 2001. Spočívala v restaurátorských pracech na nástěnných a nástropních malbách malbách, vitrážních výplních oken, litinových sloupech a konzolách ženské galerie. Byly doplněny kamenné prvky v oknech, vchodových dveřích a v dlažbě. Bylo repasováno a chybějícími díly doplněno litinové zábradlí. Byl zrekonstruován mobiliář včetně dřevěných částí galerie. Interiér byl doplněn novými dřevěnými lavicemi, jejichž tvar byl odvozen podle fotografií od původních lavic.

V rámci celkové rekonstrukce byla znovu vybudována spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu s chronogramem roku výstavby. Kamenná hlavice, zaazená v jihovýchodním rohu synagogy připomíná starší zástavbu.

Náklady

Náklady na obnovu a rekostrukci synagogy, židovské školy a židovského dvojdomku, vynaložené v letech 1993 - 2001 činily 26,3 mil. Kč. Město se na nich podílelo téměř 40%. Podíl dotací činil 59,3%.

Závěr

Otevření rekonstruovaných budov se konalo 25. listopadu 2001. slavnostní akt doplnilo vystoupení pěveckého sboru Vlastislav a literárně hudební pásmo z prózy France Werfla ve dvoraně synagogy. Zároveň byla v budově bývalé židovské školy vernisáží zahájena výstava děl výtvarných umělců Heřmanoměstecka od 15. stol. až po současnost.

Slavnostního předání objektů veřejnosti se zúčastnili mnozí z těch, kteří se přímo nebo jako představitelé zainteresovaných institucí podíleli na této rozsáhlé stavebně umělecké akci. Též někteří z vystavujících umělců, mezi nimi i heřmanoměstecká rodačka, v Berlíně působící Ludmila Seefried-Matějková. Pozvání na slavnostní odpoledne přijal i hejtman Pardubického kraje Ing. Roman Linek, ministr kultury ČR Pavel Dostál a přednosta Okresního úřadu v Chrudimi Ing. Jan Řezníček. Stejně jako před 139 lety, kdy byla slavnostně otevírána novostavba židovské školy, se obnoveného otevření zúčastnili představitelé města, školy a místních církví. Sponzorem slavnostního odpoledne byla realizační firma Ambiente. Všem, kteří se o záchranu a obnovu objektů zasloužili, mohlo být odměnou a zadostiučiněním za vynaložené úsilí ocenění, se kterým veřejnost přijala dokončené dílo.

Pozn.: Podkladem k tomuto textu byl článek ing.Josefa Výborného, který vyšel v časopisu Chrudimské vlastivědné listy, ročník 11, číslo 2, 2002. Zveřejněno se souhlasem vydavatele - Okresního muzea v Chrudimi.