Kraj: Pardubický
Okres: Chrudim
Počet obyvatel: 5 033
Katastrální výměra: 1 434 ha
Nadmořská výška: 280 m
Zeměpisná poloha: 49° 56’ 51" N, 15° 40’ 05" E
Informační centrum
Heřmanův Městec
Tel.: (+420) 469 625 147
E-mail: infocentrum@mesto-hm.cz
náměstí Míru 288
538 03 Heřmanův Městec
Pořádáte akci ve městě nebo v okolí? Mohla by Vás zajímat možnost spolupráce s portálem
www.hermanuv-mestec.cz
hermanuv-mestec.cz 
MĚSTO HEŘMANŮV MĚSTEC Židovská kultura a perzekuce
Židovská kultura a perzekuce židů v Heřmanově Městci
Židovská kultura je nerozdílně spjata s náboženstvím a s historií. V pěti knihách Mojžíšových zjevil Bůh svou vůli národu vyvolanému, vedle zákona písemného též zákon ústní. Nejstarší sbírky tradičního učení jsou z 2. stol. po Kr. Je to šestidílná Mišna a Gemáza, která je vlastní podstatou Talmudu. Mluví-li se o Talmudu, rozumí se Babylonský. Je to dílo kolektivní, jehož sepsáni trvalo přibližně tisíc let. Talmudické židovství je náboženství míru.
Všude, kde se židé usídlili, snažili se založiti náboženské obce a pokud to nebylo možné pak v nejbližším osídlení. Tak v Heřmanově Městci vzniká náboženská obec v 16. stol. Nejstarší známá modlitebna v dnešní ulici Kostelecké byla sice zničena zhoubným požárem v r. 1623, avšak hned v zápětí, po změně majitele panství budují, s povolením hraběte J.K.Šporka novou synagogu na kraji nové ulice. Ta musela ale ustoupiti v r. 1727 dle nařízení o povinnosti dodržování dostatečných vzdáleností židovských obydlí od křesťanských.
Synagoga byla totiž v přímém dohledu nedalekého katolického kostela. Dočasně sloužil pak za modlitebnu dům zvaný Rabinerwohnung a to až do r. 1760. V tomto roce byla konečně zbudována synagoga ve slohu barokním uprostřed židovského ghetta, zakreslená zde již na plánku z r. 1727. Základní kámen položil sám hrabě Jan Václav Špork. V r. 1870 dochází k přestavbě této synagogy. Důvodem byla její nedostatečná velikost. Měla býti prostornější a s věží. Proti tomu se postavili katoličtí kněží. Vystavěna byla nakonec ve slohu novorománském v menších rozměrech a bez věže. Budova měla na vrchu štítu kamenné desatero a pod ním na východním průčelí jest dodnes mírně poškozený plastický zápis 4. verše 100. žalmu:
"Vstupujte v brány Jeho s díky, v síně Jeho s chválou, děkujme Mu, oslavujte Jeho jméno"
(překlad rab. dr. Isak Folkmann)
Členové židovské obce nezapomínali ani na dobročinnost. Ke konci 19. stol. zde bylo již 6 spolků s posláním konati dobro. Mezi nimi byl nejstarší spolek zvaný Chevra kadiša založený na počátku 17. stol. Jeho stanovy byly sepsány hebrejsky v r. 1643, německý překlad byl ověřen 8.5.1817. Členové spolku měli za své posláni navštěvovati nemocné souvěrce, poskytovati jim pomoc a u mrtvých držeti stráž.
Mimo to zde existovalo i několik nadaci. Rovněž o vzděláni měli heřmanoměstečtí židé péči. Dosavadní učení židovské mládeže po domech nahradili v r. 1859 založením jednotřídní soukromé školy, pro kterou vystavěli a slavnostně otevřeli novou budovu o tři roky později. Budova byla zároveň sídlem krajského rabína. Slavnostního otevření se zúčastnili zástupci katolického kněžstva, radnice v čele s purkmistrem, učitelé a zástupce vrchnosti. Byl to důkaz tehdejších liberálních časů vládnoucích ve městě. V r.1866 byla škola rozšířena na dvoutřídní. Předčila úrovní školu křesťanskou. Za deset let byla změněna na školu veřejnou německou, kterou navštěvovaly děti křesťanské v takovém množství, že zde měly většinu. Teprve po zřízení městské školy měšťanské ve školním r. 1894/5 počalo na škole žáků ubývati. Tak byla v r. 1898 zredukována na jednotřídní a pro nedostatek žáků v roce 1908 zrušena.
Ještě jednou byla budova využita pro školní účely za 1. světové války pro děti uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Učilo se polsky. Poslední krajský rabín dr. Isak Folkmann úřadoval a kázal v jazyku českém a rovněž matriky vedl v jazyku státním. Navázal tak na heřmanoměsteckého rodáka Maxe Lederera, který patřil mezi významné kulturní česko-židovské pracovníky před 1. světovou válkou a za první republiky. Mezi zachované židovské heřmanoměstecké památky patří i tři thóry, které byly s dalšími předměty přemístěny v r. 1964 do westminsterské synagogy, zrestaurovány a dány na trvalou půjčku židovským obcím. Dvě jsou ve Spojených státech amerických a jedna v Austrálii.